Poděkování

Ve čtvrtek 14. září večer jsem se zúčastnil události, která mne inspirovala k poohlédnutí se za obdobím, ve kterém se věnuji malování pokojů a moc rád bych Vám o tom zde něco pověděl.

Ale nejprve bych chtěl poděkovat Vám všem, kteří nám dáváte důvěru, že Vaše byty, domy a kanceláře uděláme o něco krásnější. Umožňujete mi tím věnovat se činnosti, která mne baví a přináší mi mnoho radosti. Děkuji.

Než jsem se stal malířem pokojů, pracoval jsem jako programátor. Byla to práce, která mne nebavila a neviděl jsem v ní smysl. Toužil jsem po změně, ale vůbec jsem netušil, jaká změna by to měla být. Trvalo to asi dva roky, kdy jsem většinu své energie věnoval jedinému cíli. Cíli poznat jaká jsou moje pravá přání a touhy a jaké hodnoty jsou pro mne skutečně důležité. Zpětně to hodnotím jako to nejdůležitější a nejlepší, co jsem ve svém životě vykonal. A bylo to také to, co mne dovedlo k malování pokojů. Cítil jsem, že je to činnost, kterou když budu dělat dobře, tak bude přinášet radost mě i ostatním. Do roka jsem se skutečně malířem stal. Je to krásné řemeslo a jsem šťastný, že ho mohu dělat. Přináší mi spoustu radosti a to jak samotnou činností, tak radostí a spokojeností, kterou přináší Vám ostatním. Shodou náhod mne paní, u které jsem maloval, nominovala do soutěže Živnostník roku. Přemýšlel jsem, jestli se mám soutěže zúčastnit. Neměl jsem potřebu soutěžit, ale řekl jsem si, že kdyby můj příběh touto cestou oslovil třeba jen jediného člověka a byl mu užitečný, tak to bude stát za to. Nakonec můj příběh zaujal porotu tak, že jsem byl vybrán mezi finalisty soutěže v Pardubickém kraji. A pokud by Vás zajímalo, jak finále dopadlo, můžete se podívat třeba zde.