Příběh malíře

Jmenuji se Jaroslav Vozáb a jsem malířem interiérů. Moje pouť k řemeslu vedla oklikou, ale nyní jsem šťastný a vážím si možnosti se mu věnovat. Chcete znát moji cestu?

Moudrost a smysl

Jaroslav Vozáb - malíř šťastných interiérů

Jaroslav Vozáb – malíř šťastných interiérů

Na světě nejvíce obdivuji krásu a moudrost přírody. Takové ty „obyčejné“ a samozřejmé věci. Ze semínka vyroste rostlina. Slunečnice se otáčí za sluncem. Spojením dvou buněk vznikne bytost, které tluče srdce, dýchá. Žije, aniž by se to musela někde učit. Žasnu nad moudrostí těla, které  pocitem žízně říká, že potřebuje pít, hladem, že potřebuje jíst, únavou, že potřebuje odpočívat, ztuhnutím, že potřebuje pohyb, bolestí, že mu něco škodí. Oceňuji moudrost ducha, který nám sděluje, co je opravdu správné a co dává smysl. Pokud ho dokážeme následovat, otevírá se nám svět plný skutečné radosti a štěstí.

Je mi líto, že jsme tuto geniální a přirozenou moudrost našeho těla a ducha začali zapomínat nebo na ni nahlížet jako na něco nepodloženého a tedy nedůležitého. Často nám připadá normální cítit se špatně, být dlouhodobě v napětí a trávit většinu svého času činností, která nás nebaví a nedává nám smysl.

Obdivuji každého, kdo má odvahu a sílu si přiznat, že to může jít i jinak a vydat se na cestu k sobě samému a následně za svým snem. Děkuji všem, kteří to udělali přede mnou a dali mi tak potřebnou motivaci. Děkuji i těm, co to udělají po mně, protože právě ve společenství takových lidí chci žít.

Od počítače k barvám

Dlouho dobu jsem býval programátorem. Z pohledu rozumu mi vůbec nic nechybělo. Měl jsem relativně jistou, dobře placenou práci v teple kanceláře v přátelském kolektivu v podstatě bez starostí. Viděno z vnějšku, co bych si mohl přát víc? Jenže mně můj životní styl nedával smysl. Trápil jsem se. Když už to nešlo vydržet, odskočil jsem si na pár měsíců někam hodně daleko, na Nový Zéland, do Jižní Ameriky. Výlet mimo realitu, a pak zase zpátky do vyšlapaných kolejí. Přišly děti a útěky do dálek začaly být obtížnější. Pocit marnosti se stupňoval. Kdybych ho nadále přehlížel, nejspíš bych se proměnil v necítící „živý“ automat.

Hledal jsem. Trvalo mi skoro dva roky, než jsem zjistil, co mi dává pocit opravdového smyslu a naplnění a že svůj sen, můžu nejlépe žít jako malíř interiérů.

Jsem malíř interiérů

Opustit „jistou“ a dobře placenou práci programátora, bylo jedno z nejtěžších a zároveň nejlepších rozhodnutí mého života. Nyní jsem šťastným malířem interiérů. Miluji svoji práci. Zjistil jsem, že člověk může dělat opravdu dobře jenom to, do čeho vloží svoje srdce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *